Barevné sklo u tradičních českých řemeslných lustrů

Během výroby barvených transparentních skel používaných u tradičních křišťálových svítidel
se uplatňují především oxidy kovů. Konečný barevný efekt dále ovlivňuje složení základní suroviny (zda je sodná, draselná, či olovnatá aj.) a také způsob tavení – tzv. oxidační s přístupem kyslíku, nebo redukční bez přístupu kyslíku.

Jakou získáme přimísením oxidu kovu výslednou barvu skla?

Pro ilustraci uvádíme barevné působení několika z nich.

(Fe) – Železo (Zelená svítidla)
Asi nejběžnější jsou oxidy železa, které barví sklovinu do zelena, což je ve většině případů nežádoucí. Avšak železo skláři dovedou náležitě využít i k prospěchu věci – železo při redukčním tavení barví sklovinu do tmavozelené, za omezeného přístupu kyslíku barví sklo do zelenohnědé až žlutavé a při oxidačním tavení barví žlutě. Tyto vlastnosti železa se využívají především u výroby nápojového skla, ale i třeba u skel brýlí chránicí před účinky UV záření.

(Mn) – Mangan (Ametystově fialová skleněná svítidla)

Přídavek manganu v čistém stavu pomáhá odstranit nežádoucí zelenkavý účinek „všudypřítomného železa“ skla a zvýšit tak čirost skloviny. Zoxidovaný mangan, podle toho zdali je dvojmocný či trojmocný zabarví sklo žlutě až hnědě, nebo ametystově fialově.

(Ni) –Nikl (Tmavě fialová skleněná svítidla)
Schopnost zabarvit sklo fialově má také oxid Niklu.

(Se) – Selen (Růžová skleněná svítidla)
Při dostatku kyslíku zabarví potašovou draselnou sklovinu sladce růžově (rosalín).  Sodná skla zabarvuje oranžově, olovnatá skla nažloutle.

(U) – Uran (Zářivá žluto-zelená svítidla)

Barevné účinky oxidu uranu ve sklovině objevil v 19. stol. sklářský mistr Riedel z Polubné. Zářivě žluto-zelené uranové sklo s láskou nazvané po manželce skláře Riedela „Anina žluť“ a „Anina zeleň“. Skleněné výrobky z tohoto materiálu v interiéru jistě nepřehlédnete.

(Cr) – Chrom (Zelená svítidla v barvě trávy)
Přidáním oxidu chromu se získá trávově zelená barva skla.

(S) - Síra, C- Uhlík  (Jantarově žlutá skleněná svítidla)
Již středověcí skláři věděli, že po přidání malého množství Síry, nebo Uhlíku získají žlutou (jantarovou) barvu.

(Co) – Kobalt (Kobaltově modré lustry)
Velmi používaná přísada pro získání nejrůznějších odstínů modré.

(Au) – Zlato (Rubínově červené lampy a lustry)
Červené rubínové sklo patřilo již od pradávna k nejdražším, neboť k jeho výrobě bylo zapotřebí pravého zlata. Objevitelem „zlatého rubínu“ je sklář alchymista Jan Kunckel, který byl koncem 17. století obžalován z čarodějnictví – údajně barvil sklo lidskou krví. Jen s velkými obtížemi si zachránil holý život. I při použití malého množství chloridu zlatitého se vyplatí vyklepat pánev s malými zrníčky vzácného zlata.

(Cu) – Měď (Svítidla v barvě Českého granátu)

Českým vynálezem jak nahradit drahý zlatý rubín je vytvořit rubín měděný.
Pokud se tento typ rubínového skla aplikuje na čirou sklovinu, výsledné vrstvené sklo je nádherně červené. Výsledný červený efekt může být od cihlově červené až po velmi tmavé odstíny, které lze použít např. jako kryt lampy ve fotokomoře. Měděný rubín vznikne působením oxidu měďnatého a redukčních látek.

A řada dalších… viz Wikipedia
https://en.wikipedia.org/wiki/Glass_colouring_and_colour_marking

Oxidy kovů se uplatňují také při výrobě barevných křišťálových ověsů. Takto povrchově zušlechtěné lustrové ověsy vytváří zvláštní barevné efekty – z různých úhlů mohou odrážet světlo v jiné barvě (světlo s jinou vlnovou délkou).
Viz foto "VÝSTAVKA".